RECENZE: Katie Melua umí sestoupit do hloubky. Nejen v hudbě

Deset skladeb hudebnice, která se v roce 1993 s rodiči přestěhovala do Velké Británie, na sebe nepoutá pozornost okamžitě, je potřeba se do nich vcítit, naladit se na ně.

Vše se podřizuje ztišené intimní náladě, což je patrné hlavně ve zpěvaččině decentním přednesu. Měkce hřejivý zvuk tu a tam doprovázejí smyčce, třeba hned v úvodní A Love Like That. Občas Melua zabrousí do vod jemného jazzu.

Přesto by bylo nespravedlivé označit Album No. 8 jen za příjemnou kulisu k uplakaným podzimním dnům. Pozorný poslech totiž odkryje mnoho rafinovaných detailů, díky nimž má deska děj i gradaci, jako například prostřední pasáž v English Manner.

4 fotografie

Leaving The Mountain má zase až „filmovou“ náladu. Pomocí minimalistického doprovodu Katie Melua vykresluje působivé obrazy zvolna končícího léta. Hudba křehká jako pírko poletující ve větru, zamyšlená, introvertní, přesto sdělná a otevřená.

Přitom zaposloucháme-li se do hloubky, opět narazíme na spodní proudy, díky nimž má deska jakési zvláštní tajemství. Jako by si Katie Melua přece jen něco raději nechala pro sebe.

Na podobné desky je třeba mít chuť a náladu, nejsou to žádné hitparádové trháky, melodie plynou zcela přirozeně, aniž na sebe zásadně upozorňují. Při jejich poslechu by nejspíš nenapadlo, že je produkuje zpěvačka, která v osobním životě velmi ráda vyhledává adrenalinové zážitky.

Album No. 8 70 % Katie Melua

S oblibou skáče bungee jumping, věnuje se paraglidingu, parašutismu a absolvovala i několik lekcí létání. V roce 2006 si vysloužila zápis do Guinnessovy knihy rekordů za koncert odehraný nejhlouběji pod hladinou moře – pod vrtnou ropnou plošinou v hloubce 303 metrů.

Energii zřejmě vybíjí mimo pódia a nahrávací studio, zatímco do světa hudby si chodí odpočinout a relaxovat.

Album číslo osm není nijak přelomovým dílem, nezapomenutelným zážitkem. Je to vyrovnaná a silná práce písničkářky, která ví, čeho a jakými prostředky chce dosáhnout. Prostě ideální volba pro ty, kteří si chtějí poslechnout v nejlepším slova smyslu příjemnou desku a nechce se jim sahat po beztvaré, nevzrušivé muzice.