22°C
Paní Petro, máte obavu o své zdraví? Jak tento koronavirový rok zvládáte?
V poslední době jsem trochu znejistěla, protože jsem měla pocit, že touto dobou už budeme mít o čínském viru víc informací. Ale jasná data a srovnání s tím, jak nás viry navštěvovaly a v jaké intenzitě během posledních let, stále chybějí. Takže si dávám víc pozor. Hlavně proto, že vyšší věk je prostě handicap. To je jasné.
Přísná opatření mnoha umělcům znemožnila pracovat...
No ano, řekla bych, že herci jsou na tom nejhůř. Jistě, někteří ještě mají dabingová studia, případně rozhlas, a třeba mohou i načítat pěkné knížky, ale většina, třeba oblastních herců, práci prostě nemá.
A vůbec nejhůř na tom asi jsou muzikanti. Když se totiž živí hrou na nějaký nástroj, tak není moc práce, která by pro ně byla kvůli starostem o ruce vyhovující. Na stavbu prostě nepůjdou. Muzikanti jsou ovšem lidé šikovní, mají energii, nápady a fantazii. Během života jsem si všimla, že i na poměrně zajímavých a významných postech jsou lidé, kteří vlastně přišli »od muziky«.
Jak se opatření dotkla vaší práce?
Sama asi budu v určité krizi (duševní) tak někdy na jaře příštího roku, protože se mi po publiku už bude hodně stýskat. Doma si nikdy nezpívám, ale to už si asi v té koupelně zpívat budu. To je mimochodem dost častý dotaz novinářů. Konečně jim to budu moct potvrdit. Zatím tiše doufám, že si možná zazpívám před Vánocemi alespoň na náměstích u příležitosti rozsvícení vánočního stromu. Na zdravém luftě to snad bude možné?!
Vypadá to, že mnoho lidí má najednou spoustu volného času a nejlépe se letos mají majitelé chat a chalup. Jak trávíte podzimní dny?
Chalupu mám, ale v zimě tam jezdil jen můj muž krmit toulavé kočky. Letos asi pojedu s ním. Budu mít o důvod víc, protože máme štěňátko jezevčíka. Tak ho seznámím se sněhem, ve kterém se bude moct vyřádit.
Je naopak něco pozitivního, co vám letošní rok dal?
Všichni víme, že každá, i blbá zkušenost přináší něco nového. V mém případě to byla volná energie, kterou jsem využila k malování. Dokoupila jsem plátna a barvy a víc jsem se do toho položila. Nové obrázky jsem posílala svým známým, kteří mě nezklamali a řekli, že je to moc pěkné. Moc jsem jim nevěřila, ale potěšilo mě to. Dotáhla jsem to až na společnou vernisáž s Markem Brodským v Úštěku. No, zatím mě to ohromně baví.
Vnučka Olivie Coco už je školačka, školy ale byly letos dlouhé týdny zavřené. Učila jste se s ní někdy?
Coco už je velká holka, je jí deset let a už mi ji nepůjčují tolik jako dřív. Přiznávám, že jsem se neučila ani s dcerou Bárou. Učila se sama a měla dobré známky. Potom vystudovala na Karlově univerzitě novinařinu, protože jsem trvala na tom, že až si to dodělá, tak klidně může i zpívat. To ji vždycky bavilo nejvíc.
Říkala jsem jí, že vzdělání se může vždycky hodit. Má svou kapelu Yelow Sisters, ale na moje slova bohužel došlo. Taky jí všechna vystoupení zrušili, tak teď uvidíme, do čeho se pustí. Do rozpočtu teď přispívá malá Coco, která občas dabuje nějaké dětské roličky.
Letos jste jednou z tváří charitativního kalendáře pro neziskovou organizaci Cesta domů, která provozuje hospicovou péči a stará se o umírající pacienty. Čím vás téma oslovilo?
Teď už na ten pomyslný horizont života vidím víc, než když mi bylo dvacet. S focením přišla dcera a mě tahle problematika naprosto logicky zajímá. Sice za mnou lidi chodí a říkají, jé, vám už je tolik, ale vypadáte výborně... No vypadám výborně, ale je mi tolik! Takže to je přesně kalendář, který mě bavilo nafotit.
Je tady víkend. Jak vypadá vaše ideální neděle?
U umělců je vcelku jedno, jestli je pátek, nebo svátek. Takže asi nejhezčí neděle byly ty s rodiči na chalupě. Bylo to v době, kdy byly pracovní soboty, takže naši nás s bráchou odvezli, vlastně jen na den, do severních Čech, a to byl velký svátek. Měli jsme tam partičku místních vrstevníků a bylo to eldorádo. Domů se šlo jen na oběd a pak rybník, skály, půdy, no krása a romantika.
Plánům současná doba moc nepřeje, ale přesto: Co chystáte v nejbližších měsících?
Já už dlouho plánuji, že si zase sednu k pianu a zkusím napsat nějaké písničky. Dřív jsem se vymlouvala, že moc hraju a nemám na to čas. Tak to teď už neplatí. Jenže jsem už vymalovala, nechala vyčistit koberce, nechala jsem doplnit madlo u schodů a na zahrádce vysadila kdeco. Jen na to piano nedošlo. Tak mi držte palce, ať už se rozhoupu a napíšu třeba nějaký senzační dvougenerační letní hit pro mě a mou dceru Báru.
Méně sexu i masturbace. Podle sexuoložky Češi trpí chronickým stresem, koronavirový babyboom se nekoná Pavlína Horáková, Lukáš Červený
