Zpěvačka I Am Rosie: Je mi jedno, co si o mně kdo myslí

Splnila jsem si už spoustu snů. Měla jsem velký koncert v pražském Rock Café, vystupovala jsem na festivalech, singly Room 594 a Can See You hráli v rádiích, dostala jsem se do vysílání televize Óčko, natočila jsem několik klipů a také jsem dala dohromady spolehlivý tým lidí, se kterým pracuju.

Přijít na českou scénu jako nová zpěvačka je ale těžké. Neměla jsem žádné kontakty a všichni mě od mého záměru vydat se na hudební cestu odrazovali se slovy, že když je nemám, nemůžu uspět.

Není. Jakmile se člověk na hudební scénu vydá, kontakty si postupně vybuduje. To se podařilo i mně. Objektivně musím říct, že každý krok, který jsem udělala, souvisel s nějakým dobrým kontaktem, který jeho realizaci přímo pomohl či ulehčil. Na začátku samozřejmě musel být dobrý nápad, sám o sobě by ale nestačil.

Natočila jsem album, které vyjde na jaře. Bude víc taneční, než byly mé starší písničky, přitom ctí klasický pop. Inspirovala mě britská zpěvačka Dua Lipa. S mým tvůrčím týmem jsme si také dali záležet na tom, aby v písních byly výrazné basové linky, aby se na ně dalo dobře tančit.

V minulosti jsem třeba napsala písničku o svém kamarádovi, který zemřel. Jeho náhlý odchod mě zlomil. Dostala jsem ale další šanci na život, našla jsem v něm nový smysl.

Každá písnička je spojena s nějakou mou životní zkušeností. Když zpěvák zpívá o něčem, čemu sám nevěří a co nezažil, posluchači to poznají a nebudou mu věřit. Lidé nejsou hloupí. Chtějí slyšet písně, s nimiž se mohou ztotožnit, a najít v nich třeba víru v sebe sama. To jim chci dávat.

Je o hotelovém pokoji, ve kterém jsem před několika lety trávila čas se svým milencem. Bylo mi dvacet a vůbec jsem nechápala, proč chodíme na hotelový pokoj. Jednou z něho ale vypadlo, že má už několik let v Brně přítelkyni.

Ranilo mě to, protože ten kluk byl má první velká láska. Byla jsem s ním v tom pokoji přesto šťastná a myslela si, že jestli náš vztah neukončí on, já na to nebudu mít sílu.

Nakonec jsem to udělala já. Po nějaké době jsem se ze svého zamilování dokázala dostat a vztah jsem ukončila. Uvědomila jsem si, že pro mě byl velmi toxické spojení a že v něm nemůžu dál být.

Jenže se v životě objevují. Na chystaném albu bude písnička My Reputation. Vychází z mé prožité zkušenosti a je o člověku, který mi dokázal během krátké doby strašně moc zničit reputaci. Ve firmě, kde jsem pracovala, byl na vyšší pozici a já se s ním zapletla.

Dělala jsem svou práci na sto procent, ale když začaly být v našem vztahu potíže, šel po mně a systematicky mě ničil. Vedlo to k tomu, že se na mě lidé kolem dívali s despektem. Dostala jsem se nakonec do stavu, kdy jsem už nemohla nic ztratit. Začalo mi být jedno, co si o mně kdo myslí, z té práce jsem odešla a celou tu kapitolu uzavřela.

Ano, pořád tak k životu přistupuju. Můj nynější přítel je hodně konzervativní a myslím si, že se mě na začátku našeho vztahu i trochu bál. Nakonec se se mnou sžil, ale pořád se mě ptá, jestli mi nevadí, co si lidé myslí například o tom, že mám vlasy nabarvené na růžovo. A já mu říkám, že je mi to jedno.

K tomuhle postoji mi pomohl i šoubyznys. Když někde uveřejním svou fotku, objeví se pod ní komentáře a většina z nich je nepříjemná až nenávistná. Já je ale neřeším, nechci nikoho přesvědčovat o tom, jaká jsem. Kdo mě zná, ví to. Ostatní mě nezajímají.

Určitě ano. Sex, nahé tělo i provokace vždycky prodávaly. Já s tím nemám problém, lidé se u mladé zpěvačky rádi podívají i na části těla, které bývají obvykle zakryté. Nedávno jsem si z toho udělala trochu legraci a řekla si, že mi letos bude osmadvacet let, a až mi bude třicet, s podobně laděnými fotkami skončím.

Madonna zašla podle mého názoru někdy za hranici vkusu. A upřímně řečeno, dnes už mě nebaví koukat se na to, jak kroutí zadkem.

Než jsem tam odjela, měla jsem určité psychické potíže, pronásledovaly mě panické ataky. Nevěděla jsem, jak s tím naložit, jak se jich zbavit, a tak jsem oslovila mámu a sestru, abychom společně odletěly na Srí Lanku.

Našla jsem tam duševní klid a zamilovala se do buddhismu. Vnímala jsem, že materiálno, které v této části světa vládne, naše honba za úspěchem a penězi jsou zbytečné. Lidé na Srí Lance nic takového nedělají. Ke štěstí jim stačí, že jsou zdraví. Fascinovalo mě to, a když jsem se vrátila do České republiky, zapůsobil na mě život tady dost temně.

Snažím se o to.

Je to můj sen, moc mě to baví. Mám obrovský seznam zemí, do kterých bych se chtěla podívat. Keňa, Tanzanie, Jihoafrická republika, Mexiko, Peru. Je jich celá řada.

Určitě ne, dá se to skvěle skloubit. Až vyjde deska, chtěla bych se svou kapelou udělat větší koncert. Po něm bych ráda odehrála sérii vystoupení v klubech, chtěla bych hrát na festivalech a ráda bych uspořádala i halloweenskou párty. Baví mě vymýšlet akce, které mají nějaký koncept.