Článek
Natočil krátkometrážní film Lachout, který vznikl podle scénáře jeho manažerky a umělecké kurátorky jejich projektu Art 332 Renáty Mužíkové a akademické malířky Kláry Sedlo. Dílo bude k vidění pouze na speciálních projekcích, obvykle spojených s vernisážemi výstav Homoly nebo Sedlo.
Proč se film jmenuje Lachout?
Je to jméno hlavního hrdiny filmu. Ale bylo vyřčené spontánně. Když jsme se s Renátou o filmu bavili v teoretické rovině, padlo, že on bude Lachout a ona Thomanová. Navíc jeden můj kamarád, který hrál kdysi v kapele Mikiho pupík, se jmenoval také Lachout. Je to těžko identifikovatelné slovo, u kterého není jasné, jestli je to jméno, nebo třeba dvě anglická slova Lach Out.
Jak jste se vy, hudebník a malíř, dostal k režírování filmu?
Renáta a Klára mi suše oznámily, že budu režisér, osvětlovač, ale také herec. Neměl jsem na výběr. Má jediná zkušenost s režií pochází z raných dob YouTubu, kdy jsem si natáčel krátká videa, pohádky, filmy nebo klipy pro kapelu. Vždycky mě totiž lákaly analogové filmové triky, jaké dělali režisér Karel Zeman a výtvarník Jan Švankmajer.
Ve filmu hraje kromě vás tří i profesionál David Matásek. Bylo jeho angažmá jasné od začátku?
Abych to uvedl na pravou míru, Renáta měla sen, který telefonicky hned konzultovala s Klárou. Jsou totiž schopné mluvit spolu v noci šest až osm hodin. Pak vznikl základní příběh a syrový scénář, který se stále upravoval. A protože se Reny s Davidem znají, napadlo ji, že by ve filmu mohl hrát. Říkala si, že to udělá dobře a nebude chtít vidět výsledek před uveřejněním.
Měl jste z profesionálního herce, který hrál i v Národním divadle, respekt?
Měl jsem velký respekt. Hned první scéna se točila s Davidem, což byla dost divočina, protože jsme to ještě neměli zažité. Když přijel, asi ho pěkně zarazilo naše vybavení. Dvě stolní lampy, moje stařičká kamera a absence cateringu. Na to nebyl zvyklý.
Ale byl naprosto v pohodě a užíval si to s námi. Při natáčení vzniklo mnoho začátečnických chyb. U běžného filmu hlídá spoustu věcí skriptka, třeba logické navazování scén. David byl velmi trpělivý a zahrál nám to v rámci nedělní procházky s rodinou po Praze.
Jak probíhalo samotné natáčení?
Točili jsme tak, že vždy vznikly dvě verze dané scény. To kdyby ta první nedopadla dobře. Stejně to děláme i při nahrávání s kapelou a vždy se nám to vyplatilo. Někdy totiž bývá první opojenost ukončenou akcí zavádějící. Po týdnu s odstupem pak najednou vidíte nedostatky. Navíc má archaická kamera Sony nepředstavuje zrovna poslední výkřik techniky. Není úplně špatná, ale filmy se dnes natáčejí přece jen dokonalejšími aparáty.
Nemělo to vliv na obrazovou kvalitu filmu?
Jak se to vezme. Výsledná kvalita totiž nebyla úplně dobrá, ale ani úplně špatná. Tudíž jsme se museli rozhodnout pro jednu verzi. Ovšem z průměru výborný obraz neuděláte, takže nastala verze dvě.
Poslal jsem syrový záznam Renátě, která měla film dobarvit a upravit. Posíláním výsledná kvalita opět utrpěla, ale toho jsme využili a vytvořili vlastně retrosnímek s archaickou patinou. Nakonec z toho místo čistého digitálu vyšlo něco jako klasický filmový pás.
O čem film je?
Jde o příběh čtyř postav a obrazu, který už existoval asi čtyři roky před vznikem filmu. Ten obraz něco vyzařuje a ovlivňuje osud postavy, která navštěvuje psychiatra Lachouta, kterého hraji já. Reny je pacientka Thomanová a Sedlo démonický přízrak. David Matásek se objeví až na konci v důležité vedlejší roli majitele kavárny. Film trvá dvacet pět minut a má otevřený konec.
Jak dlouho vznikal?
Dva roky. Ale ne že bychom tak dlouho točili v jednom kuse. Vždycky vznikla nějaká scéna a pak v nás dozrávala další pasáž scénáře. Když byl děj zase o trochu jasnější, mohlo se pokračovat dál. Také jsme za pochodu sháněli natáčecí místa. Všechno je točené ze stativu, skoro nic z ruky, což je s odstupem času trochu škoda. Mohli jsme udělat některé scény více dynamické.
Kdo dělal hudbu?
Berlínské undergroundové duo The Deviants, což jsou čeští sourozenci žijící od devadesátých let v německé metropoli. Jejich umělecká jména jsou Jasper Dude a Lauren Male. Reny se s nimi seznámila na výstavě v Berlíně. Dali se do řeči a vznikla z toho spolupráce. Oni vytvořili soundtrack speciálně pro náš film a skoro zadarmo. Celý film, když už mluvíme o nákladech, nás stál zhruba tisíc korun.
Jaké s ním máte záměry?
Především nemáme žádné ambice režisérské, herecké ani filmařské. Jen se vším bavíme. Premiéra také nebyla klasicky v Praze, ale v Klášterci nad Ohří. Mají tam opravdu krásný kinosál a profesionální zázemí. Já se dlouho bál toho, jak bude film ve velkém rozlišení na plátně vypadat, ale nedopadlo to špatně. Chceme jezdit do českých i moravských měst a pouštět film tam. Naším cílem tedy není zavěsit ho na YouTube a víc se o něj nestarat.
Nemůže se stát, že vás režie v budoucnu pohltí a budete se věnovat hlavně jí?
Určitě ne. Jsem muzikant a malíř. Pojedu po těchto dvou kolejích, protože mě baví. Když se unavím u jedné činnosti, jdu se vyventilovat k té druhé. A naopak. Dohromady mi to nejde. Mám období hudební a mám období malířské. Nedokážu něco udělat a pak jít na čas odpočívat. Jsem zkrátka totální workoholik.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Našim klientům - Wohnout, Zlý noty na večeři - Wohnout [CD], Polib si dědu - Wohnout [CD]