Článek
Jak se Gott a Svoboda našli?
Do roku 1968 byli konkurenti. Karel Svoboda byl klávesistou skupiny Mefisto, ve které začínal komponovat. Muzikanti, zpěváci i členové pražského Divadla Rokoko, s nímž kapela spolupracovala, tvořili soudržnou uměleckou skupinu. Karel Gott zase spolupracoval se sourozenci Ladislavem a Jiřím Štaidlovými. Mimo jiné založili v Praze dnes legendární, ale nepříliš dlouho existující Divadlo Apollo.
S nápadem, že by se Svoboda a Gott měli umělecky spojit, přišel tehdejší ministr kultury Miroslav Galuška. V roce 1968 totiž dorazila nabídka, aby Československo vyslalo své reprezentanty na hudební festival v brazilském Rio de Janeiru, A jeho napadlo k tomu účelu oba tvůrčí týmy spojit. To se stalo.
Sedli si ti dva hned od začátku?
Ano, okamžitě. Přitom spolupráce začala nesnadným úkolem. Karel Svoboda a textař Jiří Štaidl věděli, že mají do rána napsat pro festival v Riu píseň. Zásobili se tedy dobrým pitím, povídali si, zkoušeli něco vymyslet, ale ve tři hodiny ráno neměli ani notu, ani slovo textu.
Nešlo jim to. Už už si říkali, že asi nic nevymyslí, ale někdy ve čtyři hodiny ráno začal Karel Svoboda cosi preludovat na piano a Jirku Štaidla okamžitě napadl slogan Lady Carneval. Do rána do devíti, kdy se dostavil Karel Gott, byla písnička hotová. Byla to jejich první spolupráce, proto kompilace Láska bláznivá začíná právě písní Lady Carneval.
Jak se spolupráce dál vyvíjela?
Rychle nabrala na obrátkách a fungovala velmi dobře. Z osmdesáti písní, které z ní vznikly, se minimálně pětadvacet stalo velkými hity. Kromě nejznámějších, které hrají rádia někdy až do omrzení, je na kompilaci Láska bláznivá i mnoho skladeb, které se ve své době z nějakých důvodů k posluchačům nedostaly v takové míře nebo je nevzali za své. Myslím, že pro fanoušky budou příjemným objevem.
Jak spolu při tvorbě písniček Gott a Svoboda komunikovali?
Karel Gott měl spoustu kamarádů, byly jich stovky. Přátel měl ale minimálně. Těmi byli, pokud vím, pouze tři lidé. Jiří Štaidl, Rudolf Rokl a Karel Svoboda. Písně tedy vznikaly ve vzájemné symbióze, protože oba Karlové se dokonale znali.
Karel Svoboda přesně věděl, jaký typ repertoáru chce a současně může Karel Gott zpívat, a ten zase věděl, že melodie, které budou odpovídat jeho naturelu interpreta kantilén, mu složí právě Svoboda.
Některé jejich písně uspěly i na německém trhu. Čím si to vysvětlujete?
Nejlépe to asi vystihl jeden z vídeňských hudebních nakladatelů, který prohlásil, že Karel Svoboda má to výjimečné štěstí, že se z jeho písní nevytratila ona charakteristická slovanská melodika, a neohlíží se po tom, co se hraje ve Spojených státech nebo v Británii. Myslím si, že na tom něco je. V německy mluvících zemích to náležitě ocenili.
Vrátil někdy Gott Svobodovi nějakou písničku k přepracování?
Pokud vím, melodii jako takovou mu nevrátil nikdy. Byli na společnou, kongeniální vlnu tak dobře napojeni, že Gottovu repertoáru Svobodovy melodie zcela vyhovovaly. Co ale Gott často vracel, byly texty. U jedné písničky to však neudělal a později říkal, že to byla chyba. Šlo o text k písni Hej, hej, baby, která skončila na pátém místě na festivalu v řeckých Aténách v roce 1970. U českého publika až tak neuspěla, zatímco na německém trhu se stala megahitem.
Karel Gott vždycky tvrdil, že je to kvůli tomu, že český text je nicneříkající, zatímco ten německý vypráví o tom, že by člověk měl mít v kapse tolik peněz, aby mohl cestovat kolem celého světa a bavit se. V tom spatřoval jakési poselství této písně.
Karel Gott a Karel Svoboda při společné práci.
Jak jste přišel ke spolupráci s ním vy?
Mělo to docela kuriózní začátek. Někdy v roce 1967 jsem napsal nelichotivou recenzi na jeho koncert v pražské Lucerně. Vyšla v tehdejším deníku Mladá fronta a já se v ní ptal, jak dlouho ještě míní na koncertech zpívat píseň Maria z muzikálu West Side Story. Dodal jsem, že mě to už jako diváka nebaví. Podotýkám, že jsem měl za sebou asi dvacet jeho koncertů a na všech ji zpíval.
Karel Gott ale vždycky chtěl přijít všemu na kloub. Sehnal si tedy mé telefonní číslo, zavolal mi a pozval mě na schůzku. Sešli jsme se v někdejším Rave klubu na Václavském náměstí a tam mi vysvětlil, že árii Maria bude zpívat tak dlouho, dokud na to bude mít. Až přestane být jeho tenor oslnivý, už to nepůjde. A dodal, že je to jedna z nejkrásnějších árií v dějinách populární hudby. Uznal jsem, že má pravdu a že ta otázka v mé recenzi byla zbytečná.
Přitom jsme si ale takříkajíc padli do noty. Občas ode mě něco potřeboval, napsal jsem mu pár anglických textů, později i českých a začali jsme spolu kamarádit. Intenzivnější spolupráce nastala, když mě v roce 1970 pozval na zmíněný hudební festival v Aténách. Později jsem mu začal psát proslovy na různé akce i promluvy mezi písněmi na koncertech, v čemž jsme se střídali s Karlem Šípem. Vzniklo mezi námi kamarádství, kterého jsem si nikdy nepřestal vážit.
Myslím, že se mu líbilo především to, že jsem mu vždycky říkal pravdu. Pochlebovačů měl kolem sebe až až. Dne 19. dubna roku 2009 mi na první stranu bookletu tehdy aktuálního pěticédéčka svých hitů napsal věnování: „Milošovi, s díky za dlouholetou kritiku. Karel.“
Které jeho vlastnosti jste si nejvíce cenil?
Každý, kdo s ním přišel do styku, by potvrdil, že byl neuvěřitelně slušný. V branži, ve které se slušnost moc nenosí, byl v tomto ohledu doslova zjevením. Měl také vrozený pěvecký talent, ale jenom to by nestačilo. Poznal jsem za svůj život mnoho talentovaných interpretů, kteří svůj dar promrhali, protože se jim na sobě nechtělo pracovat, byli líní nebo nedůslední.
Vlastnosti Karla Gotta byly ale přesně opačné. Byl to jeden z nejpracovitějších lidí, s nimiž jsem se kdy potkal. Nikdy nic neponechal náhodě. Například hrozně rád zkoušel, a tak pro něj bylo nejhorším ročním obdobím léto. Chtěl co nejvíce zkoušet, ale muzikanti z jeho kapely byli v té době na dovolených. Vždycky říkal: „To jsou ty vaše chalupy…“ Paradoxně se nakonec chalupářem sám stal.
Uvědomoval si svou výsadní uměleckou pozici?
Myslím, že velmi dobře. Nedával to ale na odiv ani najevo. Naopak velmi fandil mladým nastupujícím zpěvákům, a jak jen mohl, pomáhal jim. Která z hvězd tohle dělá?
Jaký byl Karel Svoboda?
Byl to člověk, který rád slyšel, že něco udělal dobře. Když jel například ve svém terénním voze nedaleko mého bytu po pražské Vinohradské třídě, zastavil a volal na mě, abych si šel něco poslechnout. Doslova mě vtáhl do auta a pustil mi demosnímek nové písně nazpívané jím samotným takzvanou svahilštinou. Potřeboval se ubezpečit, že ta písnička je dobrá. Chtěl to prostě slyšet.
V době, kdy pro Petru Janů napsal píseň Říkej mi, zavolal a řekl mi, že by to mohl být hit i v zahraničí a abych mu k ní napsal anglický text. Dostala název Talk To Me, Petra Janů ji nazpívala na své exportní album a myslím, že docela uspěla.
Jinak byl Karel Svoboda mimořádně milý a pohostinný člověk. A měl rád dvě věci, muziku a střelné zbraně. Bohužel víme, jak to s jeho druhou láskou dopadlo… Revolver měl ale stále u sebe a chodil střílet na střelnici. Tvrdil, že člověk musí být vždy připraven.
Co pro Gotta znamenal Svobodův dobrovolný odchod z tohoto světa v roce 2007?
Byla to pro něj naprosto nečekaná rána. Už třetí podobná. Nejprve se ve svých třiceti letech zabil při autonehodě Jirka Štaidl, poté podlehl vleklé chorobě Rudolf Rokl a nakonec údajně vlastní rukou opustil svět Karel Svoboda. Dodnes se přesně neví, jak k té smrti došlo. Byl nicméně třetí a současně poslední z Gottových skutečných přátel, který mu odešel. Ze všech těch ran se nikdy úplně nezotavil.
Na konci alba Láska bláznivá je nahrávka písně Jdi za štěstím, která je pořízena se symfonickým orchestrem. Vznikla v roce 2019, kdy už byl Gott vážně nemocný…
Jdi za štěstím je melodie Karla Svobody s textem Zdeňka Borovce, kterou Karel nazpíval v roce 1977, tedy dávno. Celý život pak toužil zazpívat si se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a v roce 2019 mu rozhlas jeho přání splnil. Ta, která uzavírá trojalbum Láska bláznivá, je současně poslední nahrávka, kterou už jako těžce nemocný stačil Karel Gott pořídit.
U nahrávání jsem shodou okolností byl. Karel přijel do Studia A v pražském Karlíně, když se vracel z krevních transfuzí, a opíral se o svého šoféra. Sotva se došoural do studia do prvního patra, kam se musí po schodech, a prohlásil, že není schopen zpívat a frekvence se bude muset zrušit. Dodal, že by si nicméně rád poslechl hudební základ, který orchestr pořídil ve svém rozhlasovém studiu na pražských Vinohradech.
Vzal si sluchátka a poslouchal. Bylo vidět, že se mu nahrávka líbí, a najednou došlo k okamžiku, který nikdo z nás nečekal. Řekl, že to zkusí. Zvukaři zapnuli stroje a on tu píseň zazpíval na první pokus. Na první dobrou! Na smrt nemocný člověk, který byl ještě několik minut předtím tak vyčerpaný, že skoro nemohl mluvit… Touto nahrávkou končí nejen kompilace Láska bláznivá, ale pomyslně i spolupráce Karla Gotta s Karlem Svobodou.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Láska bláznivá: Karel Gott zpívá Karla Svobodu - Karel Gott [3CD]