RECENZE: Česká koncertní premiéra OMD nezklamala, ale ani nenadchla

Ve chvíli,kdy úderem deváté hodiny večerní odstartovali OMD koncert skladbou Anthropocene z aktuálního alba Bauhaus Staircase, prošel kolem zadního baru fanoušek v tričku Joy Divison a prakticky vzápětí jej následoval další v tričku s logem Kraftwerk. Dva asi největší inspirační zdroje zvuku Orchestral Manoeuvres In The Dark. Prvně jmenované slyšíme především ve strojově přesných a úsečných rytmech, druhé pak v klávesových rejstřících a stavbě melodií.

OMD navazovali na to nejlepší a k fortelným základům přidali leccos svého, především cit pro silné melodie a typicky britskou melancholickou náladu. Své dělal a stále dělá rovněž McCluskeyho nezaměnitelný hlas. Hitů kapela za léta své existence nashromáždila také dostatek a byť asi každý netrpělivě čekal hlavně na okamžik, kdy se rozezní první tóny klasické Enola Gay, publikum bylo syceno bohatě od prvních okamžiků.

Jak v rozhovoru pro iDNES.CZ podotkl Andy McCluskey, zahrát Electricity Joan Of Arc nebo So In Love byla prakticky povinnost, ale nutno poznamenat, že vedle osvědčených hitů se písničky z novinky Bauhaus Staircase nijak neztrácely a třeba titulní věc vyzněla opravdu výborně.

OMD 70 % SaSaZu, Praha 10. února 2024

V čem byl tedy problém? Především sice v čistém, ale poněkud chudém a místy přebuzeném zvuku, který se na určitých místech klubu tříštil, a němž bohužel zanikal zpěv. Když se mikrofonu chopil Paul Humphreys, nebyl slyšet prakticky vůbec.

Atmosféra byla logicky velmi vřelá, koncertní premiéru OMD (a kdo ví, jestli zároveň ne i derniéru) si jejich fandové vychutnali a vraceli kapele plnými hrstmi veškerou vydanou energii. Setlistu nebylo co vyčíst, snad jen absence hitu Walking On The Milky Way trochu zamrzela.

OMD publiku nabídli přesně to, co si žádalo. V rámci férovosti je třeba přiznat, že ač tato kapela vždy patřila k tomu kvalitnějšímu z jinak často velmi jurodivé a ne vždy zkousnutelné popové scény 80. let, nešlo nikdy o vyložené vizionáře. Jejich sound dnes působí mírně archaicky, což se týká i místy trochu lacině působících zadních projekcí. Byl to zkrátka tak trochu retrovečírek pro pamětníky, ale zahraný a zazpívaný s gustem, vkusem i fortelem, to je třeba znovu zdůraznit.