RECENZE: Předehra k extázi. Debut The Last Dinner Party baví

The Last Dinner Party

Prelude do Ecstasy

Skladby:
Prelude To Ecstasy, Burn Alive, Caesar on a TV Screen, The Feminine Urge, On Your Side, Beautiful Boy, Gjuha, Sinner, My Lady of Mercy, Portrait of a Dead Girl, Nothing Matters, Mirror

12 trax / 41:16 min

Vydavatel: Universal Music

Abigail, Lizzie, Emily, Georgia a Aurora. Pětice, která se potkala v Londýně v období koronavirové pandemie. To ovlivnilo také její start. Během covidu nebylo lehké se vůbec sejít na kapelní zkoušku, natož koncertovat. Raketově však The Last Dinner Party vystřeli díky výrazným singlům.

RECENZE: Charlotte Sands je na svém debutovém albu nejen drzá a upřímná, ale i citlivá

Název Prelude to Ecstasy by se dal volně přeložit jako předehra k extázi. Desku otevírá stejnojmenná eponymní skladba. Velkolepý symfonický orchestr a hravá dramatičnost předznamenává, co posluchače v následující zhruba čtyřicetiminutovce čeká. The Last Dinner party nepřinášejí žádnou unylost, ale velice zábavnou kombinaci glam rocku, spolu s ním oprašují slavnou éru emokapel a k tomu všemu ještě sahají k rozvrstveným rockovým baladám. Typickým příkladem je hra o několika dějstvích - píseň Ceasar on a TV Screen. Během naprosto standardní stopáže se zde vystřídá hned několik emocí i hlasových poloh a jde bezesporu o jeden z největších highlightů alba.

Nothing Matters byla prvním singlem kapely a rozjela vlnu kontroverze. Sestava se v ní totiž opírá o téma sexu. Jakmile se píseň dostala jen trochu do povědomí, bylo ze všech stran slyšet názory o rychlokvaškách a protekčnosti The Last Dinner Party. Což jen potvrzuje fakt, že ženské kapely a interpretky to nemají na scéně jednoduché a musí si svou práci neustále obhajovat. Děvčata přitom v písni nestaví jen na tomto prvoplánově atraktivním tématu. Hlas zpěvačky Abigail Morris si prostě musíte oblíbit a i z producentského hlediska jde o zdařilou práci.

Londýnská parta dokazuje, že hity nemusí být vždy prvoplánové a je dobré se k nim proposlouchat. The Feminine urge je jedním z nich. Při popisu předávání ženských traumat z matky na dceru netlačí na pilu a je ozdoben příjemným falzetem.

Každý track je na tomto albu trochu překvapením. U písně Gjuha to platí dvojnásob. Záležitost, která vznikla spojením hlasového pěveckého cvičení a albánského jazyka, kde se hlavní síla nachází v tajemném vícehlasu. Ano, můžeme namítat, že tato drobná vsuvka je trochu nadbytečná a možná budete mít i částečně pravdu. Celá skladba ale jen podtrhuje pestrost a odvážnost nahrávky. Není možné hledat konkrétní koncept, což pomáhá udržet posluchače ve střehu.

Debutová deska The Last Dinner Party je zábavná a hravá. Neláme si hlavu se strukturou písní a nebojí se popustit uzdu fantazii. Místy může připomínat tvorbu Florence The Machine, v některých částech zase formaci Roxy Music. Slovo teatrálnost zde rozhodně není pejorativním prvkem, spíše perfektně zapadá do skládačky, kterou tahle parta stvořila. Prelude to Ecstasy je, ačkoliv by to na první poslech málokdo řekl, plná hitů. Ty se s postupem časem odkrývají a odhalují, že tenhle debut se setsakramentsky povedl a dost pravděpodobně ještě o téhle kapele uslyšíme.

Text: Tomáš Kocian, foto: FB The Last Dinner Party
Témata: The Last Dinner Party, Prelude to Ecstasy, debutové album, recenze