Já Gzapálil jsem z cigaret svých poslední do světel dálničních,
pak stopoval tam za nadjezdem, přešlapoval v botách mrazivých,
v pět nebo možná před šestou pak svezení mi nabíd' náklaCďák,Hmi, Ami
já Gřidiči se omlouval, že Dnevypadám jako ranní Gpták.
Tou náladou tak ranní, jak snad nikdy ještě předtím, padal sníh
a z přijímače palubního písní proud až k pláči veselých,
jak stokrát kniha přečtená v tom sedadle jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
®: Hrou Dnáhod, jak to bývá, Chledám stále hvězdy nad seGbou,
co v Dkapsách tulák mívá, Cpromění za lásku ztraceDnou,
snad Gkaždou dobou denní napořád teď připadám si CjáHmi, Ami
jak Gnepotřebné závaží všech Dlidí, které člověk potkáGvá.
Ten vůz měl barvu havraní, a proto snad já větřil neštěstí,
a šofér jak noc nemluvný měl v temných očích tíhu starostí,
a cesta v dáli sevřená jak konečná se zdála očím mým,
já chystal se být rozumný a s díky říct: tak tady vystoupím.
Pak pod patou já ucítil zas nekonečný asfaltový pás
a všímal jsem si okolí, však nejvíc věcí stále skrytých v nás,
jak slunce, které zapadá, v těch končinách jsem připadal si já,
jak nepotřebné závaží všech lidí, které člověk potkává.
®: + jak Gnepotřebné závaží všech Dlidí, které člověk potkáGvá ...
|
Brigáda:
Akútní Otrava:
Akurat:
