D Hmi, A, G, D
Ano, HmimášApůvab Granních Dmlh,
jako Hmiv trávě květ Aprvní se Gzdáš,
jako Hmiproud vody Az dešťů, jako Ghorký Ddech
je dotyk HmitvůjA a Dnáš.
R: Však proto GneA, proto ne, Dlásko,
to je Gmálo na Aspolečnej Dsvět.
To, že Hmistojíš vždycky Atam, kde tě Hmipotřebuju, Glásko,
a proto Hmimiluju tě Avíc než jen Dteď.
Ano, líbí se mi tvá chůze z čapích hnízd
a ruce s prstýnky, když pohladí můj dech,
oči nejistý, však plný důvěry, jak uměj číst,
když mluvit nechci, stačí podívat se jen.
|