KdDmiyž je smutno mAmialíři, pGmiozve si mAmiodelkDmiy,
maluje jim prAmiofily, Gmianfasy Amii celkDmiy,
dBběvčata jsFou veselBbá s překrásnFými tělCy,
mDmialíři však pAmiod štětcem plGmiáčou akvAmiarelDmiy.
Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, teplá ani trošku.
Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,
pBbotom skriptFa z UMPRUMBbu, jsou jich čtFyři svazkCy,
pBbotom přijdFou na řadBbu dva oddFací listCy,
pBbak monogrFafie pBbolského sFymbolistCy,
z kBbomína vFalí se kBbysličník FuhličitCý,
kdBbyž hoří Fakryly, lBbepty a lFinorytCy,
mBbezitím, cFo pálí vBbeškeré svFoje šatCy,
BbopravujFi: jde o kBbysličník FuhelnatCý,
v pDmieci oheň plAmiápolá, Gmiumělec AmiusínDmiá,
když je smutný kAmieramik, jGmie to vždyckAmiy hlínDmia.
|
Bratři Ebenové:
Bratři Ebenové:
Bratři Ebenové:
