Už nic neříkej, dál si nezvykej
stát tam, kde bych možná moh stát i já.
Bůh ví, že bylo málo dní, kdy by zato stálo
snít o tom, že možná příště.
Já to raděj vzdávám, nech to už být.
V divokejch peřejích hledám, kam řeky plynou,
brodím se nadějí, že klid moře znám,
až vody uplavou, bláto a prach tu zbydou,
potom možná dám si říct.
Teď to ale vzdávám, teď nech mě být.
®: Co bylo, už tady není,
zapomeň, časy se mění,
dáme si v původním znění svou dernieru
a pak konec umění.
Už vidím oceán, už se dech můj tají
vodopád, co přejít nejde, dělí však nás.
Zpátky k pramenům, jenže ty vysychaj,
co bylo není.
Takže já to zase vzdávám, není kam jít. |
Cop:
Asonance:
Cigánski Diabli:
Bůhví:
