PLÁČ

  //:  C      D      F  ://



Já viděl jsem ji stát,

kam navěky spát

musí všichni jít,

a v tváři měla stín

z ran a podlitin;

už nechtěla dál žít.



Ten, kdo ji měl rád,

se vůbec nechtěl prát,

vždyť bylo jich víc

a každý horoval

jen pro hákový kříž...



Ref.:

Netaj pláč, není proč: slzy léčí.



Když pokynul prst,

hlíny vzala hrst

a úder dutě zněl,

a její černý šat

ve větru začal vlát,

jak odletět by chtěl.



Pak nebe proťal blesk

a ona v očích lesk

marně snažila se skrýt;

ze rtů vyšel vzlyk

a nebyl poslední...



Ref.



Zítra nový den, sluncem prozářen

jeho vrahy bude hřát,

zas budou se smát, provokovat, řvát,

pít a hajlovat.



A jí zbude jen pláč, vůbec neví, nač

ráno probouzet se má;

rány zhojí čas, dívko nevinná...



Ref.