Dlouhé týdny sám jsem s pohořím
jsou to dlouhé týdny, co s vánkem hovořím
o tobě, o tobě.
Do údolí zpívám
s bílou ozvěnou
a pak s každou hodinou
vítr přeměřím
jedno před ním skrývám
s tváří kamennou
těm co sedí s rodinou
trochu závidím
světla v dálce planou
snad tam stojí dům
nemohu říct nashledanou
mlčícím přístrojům.
Jsou to dlouhé týdny, dlouhé pohoří
jsou to dlouhé týdny, s vánkem hovořím
a s ním na tebe vzpomínám
snad je to láska, co já znám
možná právě v této chvíli
sváteční, jsem se zmýlil
neboť v ní také sídlí.
Dlouhé týdny, dlouhé pohoří
jsou to dlouhé týdny, co s vánkem hovořím
a s ním na tebe vzpomínám
snad je to láska, co já znám
možná právě v této chvíli
sváteční, jsem se zmýlil
neboť v ní také sídlí
mé dlouhé týdny.
|
