Má mě rád a nedá si říci,
má mě rád a nedá si říci,
odmítá mé odmítající řádky.
Má mě rád a nedá mi spáti,
má mě rád a nedá mi spáti,
dveřmi ven, však oknem se vrátí zpátky.
Má mě rád až do morku kosti,
nezkrotný co od troufalosti,
rozum můj už na něj je dosti krátký.
Má mě rád a nedá si říci,
nejvíc však je zarážející,
že i já už váhám mu říci ne.
On cesty mé vždy zkríží,
ať kráčím tam či tam
a nic se neohlíží,
zda s jiným schůzku mám.
Já přivykám mu s tíží,
však přesto přivykám,
je to zložité
nikdy nevíte
hodiny ani dne.
Když jde o muže
žena nemůže
říct bez váhání ne.
Ó, má mě rád a nedá si říci,
má mě rád a nedá si říci,
odmítá mé odmítající řádky.
Má mě rád a nedá mi spáti,
má mě rád a nedá mi spáti,
dveřmi ven, však oknem se vrátí zpátky.
Má mě rád až do morku kosti,
nezkrotný co od troufalosti,
rozum můj už na něj je dosti krátký.
Má mě rád a nedá si říci,
nejvíc však je zarážející,
že i já už váhám mu říci ne.
Má mě rád a nedá si říci,
nejvíc však je zarážející,
že i já už váhám mu říci ne.
A musím ovšem podotknout, že
má mě rád a nedá si říci,
nejvíc však je zarážející,
že i já už váhám mu říci ne.
A chtěla bych ještě dodat, že
má mě rád a nedá si říci,
nejvíc však je zarážející,
že i já už váhám mu říci ne.
|
