Ve všech novinách furt
znova stejná tvář tak znavená.
Pod ní velká slova,
dávno smyslu zbavená.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Stojím v řece, času po pás,
v zadní kapse europas.
Vesmír už jsem propás',
ale tebe nepropás'.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Jsem šťastnej, kdoví jestli,
šeptá slza za víčkem.
Když ruka na stůl kreslí
obraz dámy s písíčkem.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Venku za okny je brajgl,
nebem prolít' zlatej šíp.
Stejně je to jenom vajgl,
co ho pánbu špatně típ.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Ve sklínce sotva na lok,
v hlavě hejno zlatejch ryb,
a číšník jako žralok
reaguje na pohyb.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Než docinkají sklínky
a než se vymotá
krátký záznam z černé skříňky
mého života.
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč.
Motýl povaleč...
Krásné je, když srdce touží
začít znova, leč
kavárnou neslyšně krouží
motýl povaleč. |
Druhá Tráva:
Karel Plíhal:
Lucie Bílá:
Karel Plíhal:
