Dmi,B,G,A7 (barre)



Jsem horník v dole. Světlo hoří modře. 

Voskové krápniky ukapávají a naboptnávají - 



slzy, které lůno země 

vypocuje z hloubí své nudy. 



Zahalují mě černé Netopýří vánky, 

šály v cárech, lhostejné vraždy. 



Lepí se na mne jak peří.Stará jeskyně s vápenými 

Rampouchy, ta stará ozvěnářka. 



I mloci jsou tady bílí,Ti svatí Josífkové. 

A ryby, zdejší ryby - panebože! 



To jsou tabulky ledu, záludné nože, 

fanaticky zbožné pirani, co u prvního.. 



..přímání pijí ze živých prstů mých nohou. 

Svíčka 



Polkne a zas vyšplhá se vzhůru, ne moc 

vysoko;škálou žlutí zahřeje srdce. 



Ó lásko, kde ses tu vzala ty? 

Ó embryo, které nezapomínáš ani ve spánku, 



..že jsi v děloze napříč. V tobě krev kvte čistě, 

rubíne. 



Bolest, do níž procitneš, není tvoje. 

Lásko, lásko, 



naši jeskyni jsem ověsila růžemi. Vystlala hebkými koberci - 

Poslední viktoriánka. 



Ať olovnice hvězd klesnou k svému temnému urční, 

ať atomy rtuti, která mrzačí, 



odkapávají do strašné studny, ty jsi ten spolehlivý, 

o nehož se dálky opřou a budou mu závidět. 



Jsi dítě ve chlévě.