Zaz o nové nahrávce říká, že jako zvukové zrcadlo odráží různorodé hudební vlivy, které vnímala během „tří světových turné, zabírajících dobu čtyř let“. Pokud písně vyjadřují životní realitu a pocity interpreta, jde z uměleckého hlediska obvykle o ideální stav. O čem jiném by měla vypovídat zpěvačka trávící většinu času putováním od štace ke štaci?
Kde může nastat problém, je okamžitě zjevné. Tak široce pojatá koláž, do které Zaz zapustila latinu, gypsy jazz, pop, rock, taneční hudbu či pochopitelně trochu šansonu, musí působit nesourodě. U Zaz však nejde o nic nového. Předcházející titul Paris (2014) s písněmi věnovanými městu nad Seinou se držel v šansonovém řečišti, ovšem Recto Verso (2013) mělo do jednotnosti záměrně daleko. Zaz se tehdy podívala mimo jiné do hájemství R&B či soulu. Právě na Recto Verso album Effet Miroir přímo navazuje. Paris považuje Isabelle Geffroyová, jak zní občanské jméno Zaz, za odbočku z řadové diskografie.
Žánrová rozevlátost nepředstavuje zásadní problém, byť při poslechu občas může vzniknout dojem, že jde o kompilaci. Zaz totiž zazpívá důvěryhodně leccos. Ani směska diskotékového soundu ve stylu 80. let a poprockového refrénu s přitvrzenou kytarou v On s’en remet jamais ji nepotopí na dno, i když se blíží mělčině. Podobným repertoárem jen může přijít o část výjimečnosti, začít lehce „tuctovatět“ ve stylu unifikovaných komerčních rádií.
RECENZE: Anthem Madeleine Peyrouxové. Lahodná hudba o bezpráví a samotě |
Na druhé straně, i melodicky předvídatelné klavírní baladě doslazené smyčci Demain c’est toi dokáže Zaz dodat hloubku. Zpívá totiž o svém možném budoucím dítěti. „Jsou to moje slova, i když jsem je nenapsala, věnoval mi je Gaël Faye,“ uvedla Zaz. Gaël Faye, muž, raper a hitmaker francouzsko-rwandského původu, určitě odvedl svoji práci dobře, ale bez správného srdce a správných hlasivek by nefungovala.
Ačkoliv Zaz není vyloženě autorský typ, na novou desku napsala jedinou píseň a na jedné spolupracovala (pouze pro prvotinu z roku 2010 nastřádala podstatnější množství vlastních písní), má jiný dar. Vcítit se do materiálu, který si pečlivě vybere. Ta samá píseň by přitom z jiných úst mohla vyznít podbízivě či levně.
Důvěryhodná
NaEffet Miroir stále naštěstí převládají netuctové momenty. Ale iv případě zdánlivě vykalkulovaných (autory, nikoliv interpretkou) písní sahají inspirace k předlohám, které bychom možná nečekali. O interpretaci rozverně melodického, svižného, ale zároveň lehkou ironií prodchnutého kousku Tout ma vie Zaz utrousila narážku na legendární novovlnnou/pop-punkovou kapelu Blondie: „Musím ten text plivat jako Debbie Harry.“
Naprosto odzbrojující pak jsou živelně „jižanské“ nálady jako romsko-hispánská inspirace Qué vendá, francouzsky i španělsky zpívaná oslava „života, ať je jaký chce“. Ovšem i v žánru přímo vybízejícím ke sklouznutí do patosu, jakým je recitativ nad sladkobolnými klavírními vyhrávkami, Zaz obstojí. Její vykreslování severské přírody Skandinávie v kompozici Laponie vyznívá spíše příjemně nostalgicky. Že je pro francouzskou zpěvačku cestování nikoliv pracovní nutností, ale skutečnou vášní, potvrzuje informace z oficiálních webových stránek: Když si Zaz konečně dopřála pauzu v koncertním itineráři, vyrazila… ano, na putování poznávací.
Ani snaha dostat celý procestovaný svět do pomyslného zrcadla – nebo s údivem Alenky až někam za něj – ve finále nevyznívá megalomansky. „Cokoliv ve světě vidíme, je vlastně jenom naše vlastní vize, zprostředkovaná vlastní optikou, určovaná tím, co máme rádi, co nenávidíme, co nás rozhněvá, co dokážeme vytvořit. Když se koukáme kolem, často vidíme sami sebe,“ ví zpěvačka velmi dobře. Což oněch pár přímočařejších „europopových“ songů, které na desku prolákly, bez problému vyváží.
Navíc není pochyb, že co možná zní z nahrávky až příliš přímočaře či tanečně zaměnitelně, funguje skvěle na koncertech. Zaz představí nový repertoár živě iv Česku. Do pražského Fóra Karlín se díky velkému diváckému zájmu vrátí hned dvakrát, a to 17. a 19. února.
Zaz: Effet Miroir Vyd. Play On / Warner Music |
