Vydáno 29.04.2024 | autor: Andrea Hupková
Glenn Hughes vyrazil na turné k padesátému výročí alba Burn od Deep Purple. Přestože ve své době bylo přijato poněkud rozporuplně, dnes už je rockovou klasikou. A brněnské publikum si ji poslední dubnový víkend mohlo poslechnout celou naživo.
LIVE: Brnem se prohnala vlna nostalgie, Glenn Hughes přehrál v Sonu legendární album Burn
Hughesovi speciální hosté Rook Road dokázali navodit klidnou, celkem spořádanou atmosféru. Přestože to nejspíš není něco, o co by většina rockerů stála, večer to rozhodně zpříjemnilo. Mohl za to nejspíš i prostor klubu Sono, ve kterém se nikdo nemačkal, a i ke konci večera jsme měli stále dostatek kyslíku. Výběr venue byl v tomto případě rozhodně na jedničku.
Glenn Hughes vzpomínal v Brně na své působení v Deep Purple, v Sonu oslavil padesátiny alba Burn
Na koncertu Hughese asi nikdo nečekal puberťáky. Když ale začal hrát, jako by povětšinou čtyřicátníci a starší lidé v publiku omládli. Kdykoliv jsem se rozhlédla, viděla jsem na tvářích svých kolegů blažený úsměv, spojený s nezávaznými pohyby do rytmu – pogo a moshpity se sice většinou nekonaly, ale většina diváků se alespoň pohupovala, ti vepředu hrozili.
Při pohledu na Glenna Hughese bylo takřka nemožné nepřidat se k nim. Na pódium vyšel za bouřlivého jásotu publika. Dlouhé kudrnaté vlasy, zvonové kalhoty a pruhovaný blazer ze semiše, ve kterém mu muselo být pěkné vedro. Zhmotnila se před námi 70. léta. Fanoušky si získal hned, když uvedl, že Česká republika patří mezi jeho oblíbená místa. A není důvod mu nevěřit, v tuzemsku se skutečně vyskytuje velmi často. Letos by se měl prý ještě jednou vrátit!
Hughes Burn nenahrál sám, zbytek Deep Purple s sebou však pochopitelně přivést nemohl. Jeho doprovodná kapela se kvalitám svých předchůdců blížila dostatečně, což bylo při počtu sól jedině dobře. Do prvního - několik minut dlouhého - se kytarista Soren Andersen pustil během You Fool No One. Hrál s naprostou ležérností, díky které jste měli téměř pocit, že by tento part, který zabral celý pražec, mohl zahrát každý. Této pózy se však rychle zbavil ve prospěch pohybů okoukaných od hvězd generaze květinových dětí, přičemž šlo vidět, že se neskutečně baví. I ve svých padesáti letech působil jako kluk, který na tuhle příležitost čekal celý život. Během stejné skladby, která díky sólům trvala dvacet minut, jsme mohli obdivovat také bubeníka Ashe Sheehana. Při jeho intermezzu nezůstalo jedno čelo suché, jeho souboj člověka s rychlostí zvuků se nedal sledovat bez návalu adrenalinu. Svou hru doplňoval o triky, v jednom okamžiku si dokonce k nemalému pobavení publika strčil paličku do nosu.
Mistreated, které následovalo po tomto až spirituálnímu zážitku, doplnil Hughes o historku z California Jammin. Ten vešel do hudební historie tím, že díky Richiemu Blackomorovi, kytaristovi tehdejší sestavy Deep Purple, začalo pódium hořet. Hughes nás uklidnil s tím, že to on v plánu neudělá – rád by se totiž do Česka ještě vrátil.
Text: Andrea Hupková, foto: Karel Prchal
Témata: Glenn Hughes, Deep Purple, hard rock, heavy metal
0,00
čtenáři
hlasuj
