Spojnici série představuje seznamování přes internet, právě v „české“ povídce, která se točila v Praze, však hlavní roli hraje netradičně zvuk, s nímž se tvůrci doslova vyřádili. Mladá Polka, do níž se Piškulův hrdina zamiluje, totiž trpí misofonií, přecitlivělostí na některé sluchové vjemy.
Třeba na mlaskavé pojídání knedlíků se svíčkovou, kterou jí nic netušící mladík doporučí jako „to jediné a nejlepší v Česku“, natožpak na experimentální hudbu Hanákovy postavy, o jehož „surrealistické opeře Rozkládání“ mluví odpůrce mainstreamu s takovým nadšením.
Což by mohla být zábava, kdyby ji neumrtvovaly nepřirozené dialogy i dabing. Vývoj vztahu zase podle očekávatelné šablony sleduje, zda a jak společně dívčinu poruchu překonají - včetně hollywoodsky pojaté mezihry po roztržce, ve finále zažehnané osvětovým koncertem na Hradě.
Nejzajímavější na průměrné romanci je právě práce s hudbou, respektive s tichem, kterému se Piškulův muzikant učí naslouchat a s použitím zvuků, jež dívce naopak lahodí, poté obohacuje vlastní melodie. Svět misofoniků tak nevšední hudební linka zpřístupňuje nápaditěji než sama love story.
