Déja vu naruby? Dal by se takhle charakterizovat pocit přesvědčení, že něco bylo zažito, ale ono tomu tak ve skutečnosti nebylo? Jako když si je jeden jistý, že recenzi Akonova debutu "Trouble" na musicserveru prostě stopro četl, vsaďte se, o co chcete, ale ať projíždí archiv, jak projíždí, recenze nikde. Pročež budiž Akon prohlášen na tomto místě nováčkem. Kdo se nechytá, toho může nakopnout šmouloidní hiphopovka "Lonely". Tenkrát ještě tenhle Senegalec víc rapoval. Teď, na novince "Konvicted", to nechává hostům a za sebe nechá promlouvat pěvecký um. I když... um.

Což o to, Akonovi nelze upřít určitý talent. Všechny písně na novince si napsal, zaranžoval a zprodukoval sám a nevychází z toho s bolavým zadkem - jsou to vesměs radio-friendly popůvky ovlivněné moderním soundem crunku (singl "Smack That") nebo reggae ("Mama Africa"). Sice to někdy přepískne (na kolika hiphopových deskách se ozývají stejné výstřely jako v "Shake Down"? Kolik čtenářů si při poslechu smyčcových orgií v "The Rain" vzpomene na rappera s přezdívkou Nana?), ale v poho. Sampluje Gentleman nebo 3 Dog Night a zasazuje to do akorát kulatého a akorát sladkého zvuku.

Subjektivní problém je jinde - ve vokálu. Akon se v bookletu mračí jak kakabus, tváří se jak drsňák největší, ale sotva otevře pusu, zní to, jako by mu někdo nafoukl kulky heliem. Když touhle fistulkou pěje "Aj wana fák ju... weňu šejk jo es," a ještě mu u toho vášnivě přeskočí hlas, plní se blicí pytlík. Ne, není to uvěřitelné, ani když se tím prožene vokodér ("I Can't Wait"); a je to možná škoda. Objektivně však překvapuje jeho častá účast na cizích deskách (z poslední doby třeba India.Arie nebo Gwen Stefani).

Aby to nebylo špatně pochopeno - Akon není žádný lůzr. Ne nadarmo měl v době psaní recenze na svém myspace profilu 286 568 myspace kamarádů. Jeho nové album je navíc dodáváno v krabičce v Česku se běžně nevyskytující. Ta je sice stále plastová, oproti těm obyčejným má však hezčí design, praktičtější uzavírání a celkově vykazuje vyšší odolnost vůči poštovní přepravě. A vážně obsahuje celkem fajn hudbu, kterou lze mnohdy označit i za chytlavou, byť ne bůhvíjak progresivně zprodukovanou. A když příště nechá za sebe zpívat někoho jiného, tak jak to udělal s rapem, může to být i docela často poslouchaná deska.