Bartoš, Sušil, Alain Lomax a teď Marten Berger. Všechny zmíněné muže od sebe dělí propast více než sta let, přesto jsou si v jádru blízcí. Spojuje je láska k hudbě pod rozlišovací schopností mainstreamu, hledačství a sběratelství, touha najít a zaznamenat prchavost tónů, melodií a slov. Ať už v podobě sbírek folklórních písní, dřevního blues nebo naopak široce rozprostraněné hudby, která zní na chodnících v evropských městech. A to je právě oblast, do které se vydal Marten Berger.

Za vším stojí, jak jinak, příběh jednoho setkání. "Jsem ten typ člověka, který prostě miluje tvoření a nahrávání hudby, ten typ, který utrácí všechny svoje peníze za nástroje a vybavení," svěřuje se Marten a dodává: "Pamatuji si, že jsem svá studentská léta strávil v obklopení muzikanty, umělci a dalšími kreativními lidmi, což pro mě byla v podstatě magická zkušenost." Ve třetím ročníku hudební školy v Holandsku se potkal se starším pouličním muzikantem Christianem. "Kdybych ho nepotkal, pravděpodobně bych si všímal jen sám sebe a nikdy se ve skutečnosti nezastavil a nezačal naslouchat muzikantům na ulici," přiznává.

První setkání s Christianem a jeho hudbou se uskutečnilo virtuálně, prostřednictvím videa, jež někdo natočil na telefon. Byl na něm muž stojící na ulici, jak zpívá písničku Johna Denvera "Take Me Home, Country Roads". "Co do kvality to video nestálo za nic," popisuje Marten, "ale ze způsobu, jakým zpíval, mi naběhla husí kůže. Jeho hlas se mě dotkl tak jako jen málo muzikantů. A žádný z nich nehrál na ulici. A protože jsem nahrávací geek, první, co jsem si řekl, bylo: Proč ho nikdo nenatočí pořádně?"

Z virtuálního setkání se stalo skutečné a vše vyústilo v CD s Christianovými vlastními věcmi. A byl tam i možná zárodek budoucího projektu, který si ale na realizaci počkal dalších pár měsíců přemýšlení a příprav. A taky touhy trochu cestovat. Tvrdě pracoval a šetřil každé euro, aby si mohl pořídit dodávku, která se stala jeho ložnicí i pojízdným nahrávacím studiem.

"Další dva roky jsem strávil v upravené zmrzlinářské dodávce a natáčel ty nejkrásnější melodie, které jsem v pětadvaceti evropských zemích mohl najít. Trvalo to o rok více, než jsem čekal, a vlastně vůbec nic nešlo podle plánu. Ale jsem za všechna ta setkání se skvělými muzikanty neskutečně vděčný," uzavírá. A tak je tu album "Sounds Like A Van Spirit", v plánu je i kniha a film.

Jediným pojítkem materiálu, který se nakonec na kolekci dostal, jsou ulice a chodníky evropských měst. Vše ostatní je zábavně nesourodé: konkrétní místa, žánry, styly, nálady i inspirace. Mezi domy a památkami tak potkáváme reggae, ohnivě španělský šraml, street rap i křehké písničkářství.

Čtyřiatřicet písní v digitální verzi (třiadvacet na vinylu) je vlastně čtyřiatřicet malých příběhů - ať už onoho setkání, jehož výsledkem je nahrávka prezentovaná na desce, nebo samotného muzikanta. A tady bohužel visí otazník. V podobě, v jaké je album v této chvíli dostupné, se dozvíme jen jméno umělce, název skladby a místo, kde vznikla. To nesmírně důležité - příběh - zůstává v tuhle chvíli stranou a je k dostání pouze v samostatně distribuované knížce. Těžko říci, zda je to záměr, ale trochu se tu odděluje něco, co je z podstaty nedělitelné. Alespoň malý, několikastránkový, třeba jen textový booklet by to mohl spravit. Vždyť rozkládací gatefold přináší spoustu místa...

Budeme-li však uvažovat pouze nad hudbou, dostane se nám zábavné přehlídky výborných muzikantů, kteří jsou často pod drobnohledem vydavatelských společností. Neplatí to samozřejmě bezezbytku, taková Sisa Feher, jedna z dvojice domácích zástupců, už za sebou nějakou tu desku má a je dost možné, byť se zde pohybujeme na rovině spekulací, že není jediná. "Sounds Like Van Spirit" příběhy muzikantů zasazuje do příběhu vlastního, jehož leitmotivem je hledačství zapadlých talentů a v podstatě záznam hudby (z) ulice. Samotné lidské příběhy jako by v tuhle chvíli vypadly mimo kontext. A to je trochu škoda. Je-li v celém projektu jistý dotek toho, o co se pokoušeli muži zmínění na začátku, ty malé životní osudy jsou nesmírně důležité. Přidávají totiž barvy a další rozměr.

V každém případě jde o pozoruhodnou kolekci hudby, která je, jak se v angličtině celkem výstižně říká, under the radar. Navíc v celém projektu dříme potenciál budoucího pokračování. A taky je příležitostí k tomu dívat se kolem sebe, poslouchat to, co na ulicích zní. Skvělé hudby je spousta, stačí jen dát jí trochu prostoru v našich životech. "Sounds Like Van Spirit" může výborně fungovat jako vstupní brána.

P. S.: Uvedený tracklist odpovídá nejskromnější LP verzi.