"To víš, že jsme v mínusu," odpovídá mi Robert Vlček, jeden z pořadatelů, na otázku ohledně návratnosti. "Ale zrovna H2O dělám z lásky, ne pro peníze. Vydělávám na jinejch akcích," pokyvuje s úsměvem hlavou. Ze stejného důvodu, tedy lásce k east-coast legendě amerického punkrocku, dorazily do "malé Lucerny" asi tři stovky lidí. Pravda, mohlo jich být víc. Někteří punkrockeři možná ještě léčili kocovinu z pátečních oslav čarodějnic nebo následující sváteční soboty. Nebo se projevil fakt, že poslední dobou jsou promotéři téhle scény víc než aktivní a fanoušci už zkrátka nasycení. Na dostatečně bouřlivou, lépe řečeno šílenou atmosféru to ale bohatě stačilo.

Tak kdo se nakonec objeví? "Speciální hosté", jak tajemně hlásil flyer, příliš speciální nebyli. Po solidně nabroušené hardcore bandě Face Tomorrow byli Delusion nabroušení až moc, přesněji řečeno jejich nazvučení, nepříčetný řev chvílemi řádně podráždil ušní bubínky. Zanedlouho přišla velká voda a kromě obou českých formací spláchla i celé pódium. Kytarové efekty, procesory nebo jiné serepetičky - nic takového se u H20 nevede. Hlavně prostor, čím víc, tím líp!

O prostor na pódiu šlo především. Celá pětice (dobře, čtveřice, bubeník samozřejmě seděl na zadku) se po celou hodinku motala na jeho okraji. Mohli jste si tak několikrát z plna hrdla zařvat do mikrofonu nebo dokonce schytat lehký direkt baskytarou. Vyklizený zbytek scény se ukázal jako vhodná rozběhová dráha pro všechny skokany. Klasika. Některým bylo očividně úplně jedno, kdo tu hraje a co tu hraje - hlavně si skočit. Čím dál a čím bláznivěji, tím líp. Proč se mi zdá, že jsou punkrockové koncerty často ukázkovou přehlídkou šílenců?

Tak třeba tamten - při nezdařilém saltu z pódia z něj odněkud (?) vychrstla krev. Honem na záchod omýt navlhčeným toaleťákem a rychle zpátky na pódium... Občas se skutečně zdá, že vedle poklidně postávajících a do rytmu pokyvujících třicátníků navštěvují podobné akce hlavně blázni postrádající pud sebezáchovy. Uznávám, že stage diving je fajn zábava pro dotyčného a z bezpečného povzdálí i pro přihlížejícího. Kdo umí, umí, kdo neumí, ať si pro mě za mě ten kokos natluče. Jenže když toho samého týpka vidíte na pódiu už podesáté, máte chuť mu natlouci vlastnoručně.

A co H2O? Sympaťáci. A pořádní divoši, to v první řadě! Během úderných vypalovaček převážně z posledních dvou nahrávek "Go" a "Nothing To Prove" sršela z pódia energie jako z jaderné elektrárny. Vrásky, nevrásky, chlapi to rozbalili, jak se na takovou akci patří. Žádné zbytečně prodlevy mezi skladbami, žádné zbytečné kecy; tak to má být!

Co si vymýšlet kolem, zkrátka takový klasický vydařený punkrockový koncert.