Jak jste vnímala uplynulý rok, který nebyl pro umělce vůbec jednoduchý?
Dá se říct, že jsem byla daleko aktivnější po loňském létě, v druhém lockdownu. Tušila jsem, že to nebude jen na měsíc či dva, ale bude to delší. A bylo. Zatímco na jaře jsme šili roušky, zapojila jsem se do charitativních streamů, udělala si pracovní i domácí pořádek, na podzim jsem si řekla, že hlavu i duši mi zachrání takový ten klid, který potřebuji nejen pro sebe, ale také pro lidi okolo mě. Imponovalo mi, když jsem někomu mohla dodat energii a podpořit ho. Člověk musí mít ale sílu sám, aby ji potom mohl nějakým způsobem nabízet. K mé vnitřní síle patřilo i to, že jsem si řekla: Třicet let jsem aktivní zpěvačkou a o to víc jí musím být teď. Dělala jsem online hodiny zpěvu a pustila se do příprav nového alba intenzivněji, než tomu bylo v uplynulých letech, a díky tomu jsem se vnitřně rozzářila.
Někdo může vycítit
můj odstup. Třeba
mě vidí poprvé
a začne mi vykládat,
jaká jsem, co si
o mně myslí a co
bych měla...
