Tento rok jednou zprávou své fanoušky zarmoutil, druhou naopak potěšil. V dubnu zpěvák a muzikant Vladimír Mišík oznámil, že už kvůli zdravotnímu stavu nebude koncertovat. A koncem září vydal novou desku Noční obraz. Je plná přemýšlivých textů o konci, ale i o naději. A také plná humoru, který mu pořád nechybí. Co ho teď baví a kdy je šťastný? Jak se synem Adamem, rovněž zpěvákem, debatují o muzice a o životě? A proč je rád, že ho syn poznal jako zklidněného písničkáře, nikoliv jako řádícího rockera, jímž byl zamlada?
Novou desku Noční obraz zahajuje píseň Krok sun krok, kde máte verše: „V tašce jen léky a placatku rumu, půlku chleba a jednu zralou blumu, jsem důchodce, sotva se domů sunu.“ Líbí se mi, že si ze sebe umíte udělat legraci... V mém věku a zdravotním stavu už mi nic jiného nezbývá. (usmívá se) To jsem vymyslel, aby bylo na začátku desky trochu veselo. Není to autentický příběh, i když některé verše jako třeba „krok sun krok v rytmu rokenrolu“, to jsem během covidu provozoval, když jsem poctivě obcházel bloky na Letné, abych si udržel aspoň nějakou fyzičku.
Manželka se rozčilovala, že má Adam různé známosti, protože on si je občas přivedl do svého pokojíčku. Mně to bylo šumafuk. Pokud se teda nezavírali příliš dlouho v koupelně.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
