V jediném týdnu vyprodaný pondělní koncert je důkazem, že kouzlo britské kapely Depeche Mode Čechům nezevšednělo.
Její obliba je u nás dlouholetým fenoménem. Poprvé se o něm mohli přesvědčit svědkové záplavy černě oblečených lidí, směřující na první koncert DM v pražském Paláci kultury a oddechu Julia Fučíka v roce 1988. To už měla tehdy čtyřčlenná kapela za sebou osm let existence a šest řadových alb.
Mnozí z těch, kteří se tehdy mačkali zpocení a šťastní na jednom z prvních koncertů skutečných hvězd ze Západu, se nejspíš vypraví i v pondělí do Sazka Areny, kde se bude konat už pátý pražský koncert Depeche Mode. Slavná skupina je už hudební kategorií a trendem sama o sobě.
Největší světový úspěch slavili se svým elektropopem v době, kdy byla na vrcholu popularity vlna hlučného kytarového grunge v čele s Nirvanou. Skvělým loňským albem Playing The Angel se navíc vrátili v nebývalé formě do časů, které přejí retronáladám 80. let, cvrlikání analogových syntezátorů a sólům, která se znovu dají zahrát jedním prstem.
Mluv a očaruj
Kapela pojmenovaná podle francouzského časopisu o módě se dala dohromady roku 1980 v anglickém Baseldonu. Většina biografií kapely nezapomene zmínit, jak se za zdí garáže, kde zkoušeli, ozývalo bušení paní Clarkeové, aby s tím příšerným hlomozem už přestali.
Její syn Vincent stál původně za mikrofonem, ale po půl roce ho raději vystřídal nováček Dave Gahan. První album mělo důvtipný název Speak And Spell, tedy Mluv a slabikuj, ale také třeba Mluv a očaruj, což přesně odpovídalo jednoduché a chytlavé syntezátorové hudbě.
Syntezátor byl pro čtveřici, která vznikla v roce, kdy Clash natočili přelomové album London Calling, ideálním punkovým nástrojem a nežádal si pražádné muzikantské virtuozity.
Okouzlili nejen posluchače, ale i hudebníky - jedním z fanoušků je například Petr Fiala z kapely Mňága a Žďorp.
„Považuju je za naprosto upřímnou kapelu, skoro řekl bych amatéry, kteří jsou ale natolik chytří, že se dokážou obklopit šikovnými lidmi,“ vysvětluje Fiala. „I když číst jejich příběh je taky dost smutné... všechny ty zduněnosti, zabitý život, všechno přehnané, nic normální...“
Kapela si skutečně kromě výšin slávy prošla těžkými časy, včetně brzkého odchodu Vincenta Clarka, jenž byl v počátcích téměř výhradním autorem repertoáru, nebo drogových eskapád Davida Gahana v 90. letech a následného odchodu klávesisty Alana Wildera.
Kapele Depeche Mode se dá vytknout jediná podstatná věc - nálada písní i jejich texty slibují víc, než ve skutečnosti mohou dát. Když ovšem písně o věrnosti, bolesti a spasení zazpívá stařec Johnny Cash, jako v případě skladby Personal Jesus, výsledek je ohromující poklonou Martinu Goreovi jako skladateli.
Pondělní koncert v Praze bude svátkem pro členy fanklubu, tedy sdružení Depeche Mode Friends založeného v březnu 1989. V současnosti má na 7 tisíc členů v Česku a na Slovensku. „Depešácké parties“ se pořádají v průběhu roku po celé republice. Zhruba každý měsíc je v některém městě sraz pořádaný některým z místních fanoušků.
Jestli se dnes na ulici poznají, jako kdysi na přelomu 80. a 90. let, není jisté. Více než o image jim totiž, jak sami říkají, jde o muziku.
