Mandrage interview: Naše dodávky mezi sebou cestou na koncerty soupeří

Podzimní část turné se koná v menších městech. Přenášíte i na všechna tato místa show, která byla určena pro velké sály, kde jste hráli začátkem roku?
Matyáš: Snažíme se. Nechceme nikoho ochudit. Vezeme to samé co na jaře. Sály v menších městech jsou většinou obrovské. Je to pozůstatek minulého režimu, kdy na dvě stě obyvatel klidně postavili kulturák pro čtyři tisíce lidí.

Mandrage čeká na podzim pokračování turné Po půlnoci. Budou prý hlasitější, energičtější i rockovější

Současná šňůra by měla být zatím vaše největší. Je to opravdu tak, nebo je to trochu i marketingové heslo?
Matyáš: Pořád se snažíme někam posouvat. Vychází to tak, že jsou i vystoupení čím dál větší.
František: Až pojedeme nějaký menší koncert, určitě to na rovinu řekneme.
Matyáš: A uděláme z toho přednost.

Zahraniční interpreti se v poslední době často chlubí tím, jaký návrhář jim na koncertní šňůru připravil kostýmy. Spolupracujete i vy s lokálními návrháři?
Matyáš: V kostýmech vystupujeme už tak šest sedm let. Na pódiu to působí lépe. Minimálně ke každé desce máme kostýmy nové. Pracovali jsme už asi se třemi nebo čtyřmi návrháři. Sami přicházíme s nápady, co bychom chtěli.

Máte vždy konkrétní představu?
František: Je to tak. Třeba teď naposledy našel Matýsek křivák, který se mu líbil. Ukázal ho Ditě Petrusové-Filipové, která pro nás poslední tři roky šije.
Matyáš: Zatím to vždycky vzešlo od nás. K minulé desce jsme měli stříbrné kožené kostýmy. Tu kůži jsme objevili někde v Itálii a nechali jsme si ji poslat. Navíc každý máme ještě nějaké zvláštní požadavky. Tím, že hraju na bicí, nemůžu mít dlouhé rukávy. Zpěvák Víťa má zase kapsu na in-ear.

Show vymýšlí celá kapela, nebo se někdo stará o kostýmy, někdo víc řeší světla, obrazovky?
František: Kostýmy většinou vyplynou z toho, jaká je deska, co se k ní hodí. Ale o vizuální věci se nejvíc stará Matyáš, protože z nás má nejlepší vkus.
Matyáš: Nemyslím, že by to bylo tím. Když jsme začali turné v takovém pojetí jezdit, asi nejvíc ze všech mě bavilo ty věci řešit. Technicky i po vizuální stránce.

Co říkáte na názor, že světla, ohně a další efekty ubírají pozornost hudební části, případně maskují její nedostatky?
František: Já sám mám třeba nejradši koncerty, kde nic moc nesvítí a jen se tam hraje. Ale myslím si, že se to může i hezky doplňovat. Třeba u nás nejde o nějaké virtuózní výkony, ale o to, aby to byl mejdan. Na nás si lidé asi nechodí vychutnávat každou notu do posledního decibelu, tak proč bychom to vystoupení neoživili vizuálně. Ale je to turné od turné. Když jsme jeli po divadlech, nic takového jsme tam necpali.
Matyáš: Mě to nijak neruší. Naopak rád sleduju vizuální pojetí. Třeba na YouTube na některé klipy koukám bez zvuku. A pokud jde o ty nedostatky... U nás v kapele nikdo moc neumí komunikovat s lidmi. Takže máme raději mezi písničkami tmu a jede jedna za druhou.

Videa vás inspirují? Jarní část turné spousta lidí zhodnotila tak, že byste se s takovou show nemuseli stydět vystoupit v zahraničí.
Matyáš: Rozhodně. A sleduju trendy. Snažím se i trochu předvídat. Tím, že se turné plánují rok dopředu, je to potřeba. Chci, abychom byli aktuální.

NECHAT SI PLATIT ZA TO, ŽE KAPELA VYSTOUPÍ JAKO PŘEDSKOKAN, JE ÚLET

Jak je to s cestami na jednotlivé koncerty? Jezdíte všichni v jedné dodávce, nebo někdo už za ty roky jede raději sám, protože se chce před hraním koncentrovat?
František: Nevejdeme se do jedné dodávky. Během festivalové sezóny jsme jezdili ve třech, teď na turné je to ještě o dvě auta víc. Ale nemáme peníze na to, abychom někomu platili osobní dopravu. Myslím, že se ale máme rádi. Ponorka u nás není.
Matyáš: Je zajímavé, že každá ta dodávka má svoje rituály. Trošku mezi sebou soupeří. Je to taková hra, že se dodávky mezi sebou nenávidí. Ale je to jen kočkování.

Jak konkrétně to soupeření probíhá? Jde o to, kdo dojede na místo první?
Matyáš: Je to tak, i když to taky není úplně pravda. Řidič plzeňské dodávky sám pro sebe vyhrává, když dojede první. Řidič naší pražské dodávky vyhrává ve chvíli, kdy to vezme nějakou krásnou trasou a máme zároveň i výlet.
František: Přijíždíme poslední, zato s pocitem vítězství.

RECENZE: Mandrage na novém albu Po půlnoci dospívají

První část tour s vámi jel Jakub Ondra. Koho berete s sebou teď?
Matyáš: Jede s námi kapela Civilní obrana. Jsou to naši kamarádi, se kterými jsme byli na Srí Lance. Vždycky na turné bereme kamarády. Lidi, o kterých víme, že se s nimi bude dobře sedět v nonstopáči. To je hlavní kritérium. Přijde mi jako úlet, když si některé kapely vezmou toho, kdo jim zaplatil, aby mohl dělat předskokana.

A ještě alespoň krátce k muzice. Překvapila vás reakce publika na nějakou písničku z aktuální desky?
Matyáš: Mě osobně překvapila reakce na písničku Po půlnoci, kterou složil Franta. Od začátku se mi strašně líbila, ale myslel jsem si, že lidi bude nudit. Během první části turné ale měla vždycky velký aplaus. Když jsme ji nehráli na festivalech, protože je pomalá a tklivá, dostali jsme spoustu zpráv, že jsme ji měli do playlistu dát.

Blíží se konec roku, jaké máte plány na ten příští?
Matyáš: Už několik let máme ten samý postup. Vydáme desku, na jaře jedeme turné, v létě festivaly, na podzim ve šňůře pokračujeme. Rok na to připravujeme speciální hraní. Taková chystáme i teď, ale ještě nechceme prozradit, o co půjde. Je to hlavně pro fanoušky, kteří na nás chodí často.

Zbývající zastávky turné:
9.11. Karlovy Vary
10.11. Litoměřice
16.11. Velké Meziříčí
17.11. Kolín
23.11. Kladno
24.11. Hořovice

Text: Jitka Fialková, foto: Klára Mariňáková, archiv

Témata: Mandrage, Po půlnoci, tour, Civilní obrana, pop