ROZHOVOR | Mirai Navrátil: Na novém albu jsme si chtěli zazlobit. Písni summer love jsem nevěřil

O novém albu mluvíte jako o zatím nejlepším. Proč?
Myslím, že tuto větu pronesl náš kytarista, protože to tak cítí. Já osobně nejsem zastáncem škatulkování a vznosných hesel, jestli je album nejlepší, nejhorší nebo třeba nejpestřejší. Ať to zhodnotí sami fanoušci. Jednoduše jsme se snažili ho udělat nejlíp, jak to dokážeme. Proces jeho vzniku nás bavil. Cestovali jsme do Berlína, Říma, já jsem psal v Dánsku, Holandsku… Čerpal jsem inspiraci všude, kde to bylo možné.

Z kolika písní jste vybírali?
Asi ze čtyřiceti. Mám z alba radost a doufám, že se bude lidem líbit. Zatím mám pocit, že se dost líbí kritikům, z čehož mám trošku respekt. Ne vždy se to může potkat s názorem veřejnosti.

Příběh českého hitu: Mirai - Chci tančit

Hudebně jste se od toho, co jste dělali v minulosti, odklonili…
Vycházíš z tiskovky, nebo z toho, co si opravdu myslíš?

 Za mě je to půl napůl…
To myslím, že je úplně správné vnímání. U Mirai nedochází k nějak zásadnímu přerodu. Na desce jsou jak písně, které jsou zvukově trochu jiné, tak songy pro ortodoxní fanoušky. Opravdu jsme se její tvorbou bavili a nerad bych, aby nesla nějakou nálepku. Ať si každý udělá názor sám. Z mého pohledu jsou nahrávky na ní dost pestré. Člověk tam najde píseň 69 problémů, ve které je slyšet jen klavír a místy kytara, pak tam jsou “zprodukovanější” věci jako dopis nebo julie, ale taky takové, které se blíží tomu, co jsme dělali v minulosti. Možná jen v trochu víc fresh kabátu. Zůstáváme Mirai a bavíme se hudbou.

Hlavně, naživo budou písně znít úplně jinak. Třeba si k některým skladbám najdou fanoušci cestu až na koncertech…
Naživo můžeš song uchopit úplně jinak. Je to o kreativitě umělce, o tom, jak chce píseň naživo prezentovat. Máme x verzí našich skladeb a podle toho, jakou máme náladu, takovou zahrajeme. Někdy použijeme beat, jindy ji zahrajeme na nástroje… Jak už jsem řekl, chceme se bavit a myslím, že by to z toho mělo být cítit.

Například studiové verze dopisu nebo čas rány zahojí se u fanoušků nesetkaly příliš s úspěchem…
Už když jsme je vydávali, věděli jsme, že jdeme ven s trošku větším experimentem, ale je pravda, že dopis jsme jako první singl vybrali i s tím záměrem, že chceme trošku rozčeřit vody. Zároveň jsme věděli, že týden na to vyjde summer love, která je více podobná věcem, které jsme dělali v minulosti. Chtěli jsme jí uklidnit ortodoxní fanoušky.

Příběh českého hitu: Mirai - Když nemůžeš, tak přidej

Jak obecně ty osobně přistupuješ k hejtům? Řešíš je?
Po vydání dopisu jsem byl trochu nejistý. Stejně jako náš producent Ondřej Fiedler, který mi hned volal a ptal se, co budeme dělat. Ale to k tomu patří. A myslím, že je dobře, že se to stalo. Nemůžeme pořád vydávat písničky typu Když nemůžeš, tak přidej. Našim posluchačům by to pak splývalo. Proto je na albu tolik songů. Každý si na něm najde své favority.

Měli jste od začátku v hlavách, že se nechcete držet zajetých kolejí? Nebo to vyplynulo s tvorbou alba?
Vždy, než začneme dělat na nové desce, dáme si kapelní debatu. Zvolíme si nějakou strategii, od které se většinou vždy trochu odchýlíme, jak začnou písničky vznikat. Je to vlastně podobné jako ve sportu. Řekneš si, že budeš spíš bránit a najednou hraješ celý zápas v útočné polovině a všechno je úplně jinak. Každopádně myslím, že se album nevymyká úplně tomu, co jsme si naplánovali. Chtěli jsme něco, co bude znít jako my, ale zároveň jsme si chtěli i trošku zazlobit. A to se povedlo.

Je to tak, že se musíte všichni shodnout na tom, jaké songy budou na albu? Anebo je na desce i song, se kterým někdo z kapely třeba nesouhlasil?
Vždycky všechno konzultujeme. A když jeden člověk úplně nesouhlasí, zbytek ho přesvědčí. Fungujeme celkem demokraticky. Ne vždy se všem každý song od začátku líbí, ale nakonec tě to stejně pohltí. Já jsem třeba na začátku příliš nevěřil songu summer love. A teď je podle IFPI nejhranější česky zpívanou písni v tuzemských rádiích. Ani já nejsem neomylnej.

Album jste pojmenovali Tomodachi, což v překladu znamená kamarádi. Hádám, že jste v kapele skvělí parťáci. Je něco, kvůli čemu se v kapele dokážete pohádat?
Občas máme takové menší štengrovačky. Jde většinou o provozní věci. Prostě problémy, které nikdy nepřesáhly mez kamarádství.

Desku představíte na třech koncertech v klubech. Ty jste si nyní užívali i na Slovensku. Jaké to pro vás je, vrátit se po velké O2 areně do menších prostor?
Ke koncertům v klubech přistupuješ úplně jinak. Člověk tolik neřeší stage, nepotřebuješ tam obrovské projekce, efekty… Kluby jsou o energii, která v nich během vystoupení zavládne, a to mě baví. Těším se na křty, které budou hodně specifické v tom, že na nich přehrajeme desku od první do poslední písničky. Přesně v pořadí, v jakém na albu jsou. Samozřejmě nevynecháme naše největší hity. Přeci jenom má CD něco málo přes půl hodiny, to by byl krátký koncert.

Potom vás čekají Majálesy a hlavně vaše summer festy…
Ano, klasické festivaly letos vůbec nejedeme. Na summer festech si dáváme vážně záležet. Pečlivě vybíráme jídlo, které se tam bude podávat, nápoje… Rádi bychom tam měli malé muzeum, ve kterém se lidi budou moct podívat na naše osobní předměty z dětství. Třeba na Simonovo vysvědčení z první třídy… (smích) Celé to bude o tom, že budeme blízko lidem, budeme s nimi trávit čas. Je to pro nás velká neznámá, ale těšíme se.

Jde o podobný koncept, co dělají Kryštof a Marek Ztracený. Inspirovali jste se jimi? V čem budou vaše festivaly jiné?
Myslím, že podstata těchto formátů zůstává stejná – být co nejblíže fanouškům. Naplnit to pak jde tisíci způsoby. Já bych rád dělal na akci DJe, budeme tam mít herní konzole a i ostatní kluci z kapely mají své nápady. 

Budete mít i nějaké hosty?
Zahrají nám tam tři naši oblíbení interpreti, ale nepůjde o žádná velká jména. Spíš jde o kapely, které nám přijdou vkusné a ne úplně doceněné. Jména si ale zatím necháme pro sebe.

LIVE: Budoucnost je Mirai nakloněna. V O2 areně dokázali, že mají stále čím překvapovat

Když odhlédneme od muziky, loni sis vyzkoušel dvě nové disciplíny. Tou první je létání, udělal sis pilotní průkaz. Měl jsi k tomu od malička vztah?
Letadla mě vždy fascinovala, ale bál jsem se. Pak mě kámoš svezl vírníkem a já jsem se na to konto přihlásil do školy a asi za rok jsem měl papíry.

Jestli to chápu dobře, máš teď pilotní průkaz na menší letadla. Nepřemýšlel jsi ale, že by sis zkusil udělat průkaz i na něco většího?
Všechno má něco do sebe, ale větší svobodu cítím v malém letadle. Ale samozřejmě, že jsem si vyzkoušel simulátory na boeingy. A myslím, že bych do toho šel i v reálu. Ale stojí za tím spousta práce a je tam hrozně moc požadavků a oficialit, že na to asi nikdy nebudu mít čas.

Vnímáš teď létání jinak? Třeba když pilotuje někdo jiný?
Po tom, co jsem málem vypadl z letadla nebo jsem zapomněl zavřít víčko od oleje, se už nebojím. (smích) Ve velkých letadlech je navíc pravděpodobnost, že se něco stane, vážně malá. V porovnání s malým letadlem je to nesrovnatelné.

Další disciplínou, kterou sis loni vyzkoušel, je moderování. Konkrétně jsi usedl za mikrofon Evropy 2. Než se tak stalo, párkrát sis nanečisto moderování vyzkoušel. Jsi i v životě takový perfekcionista?
Nijak jsme to nepřeháněli, ale je pravda, že párkrát jsem si to tam jel natrénovat. Jsou věci, které si člověk musí trochu nacvičit a zažít. Zjišťoval jsem, jakým způsobem fungují jingly, kdy můžu mluvit… Nechtěl jsem, aby to celé oddřel Pavel Cejnar, se kterým jsem moderoval…

Chtěl by ses v tomto směru posunout dál? Třeba Ewa Farna má za sebou moderaci Cen Anděl…
Hrozně ji obdivuji za to, že měla odvahu do toho jít. Já se toho bojím. Byl bych vystresovaný, zároveň je to šílená zodpovědnost, takže to zatím nevidím. Vím, že podobně to cítí i mnozí herci. Mám mezi nimi kamarády a říkají mi, že takové nabídky raději odmítají. Je to velmi stresující disciplína.

Text: Andrea Štipčáková, foto: Peter Hoopoe, Kubo Krížo, Barbora Kolářová, Barbora Chlebová, Petr Dudek, Daniel Sýkora, Tony Košar
Témata: Mirai, Mirai Navrátil, Tomodachi, pop