1. Slunko se čGervenalo kAmirví, odešlo nCěkam do ŘímDa,
a psal se tGýden mínus pAmirvý, Maria mCatka usínDá,
a bylo jGaro, svátky bCyly v tom městě pAmioblíž jezerDa,
beránky dGávno vykoupAmiili pro krutou Coběť večerDa.
R: ŘHmiekni mi, Pane, co se stAmiane vHmie čtvrtek večer v GetsemAmiane,
měla jsem sCen a v něm můj sDyn,
bHmiudím se v ledovatém pAmiotu a z okna hlCedím na GolgDotu,
děsí mě jGejí strašný stAmiín, děsí mě jCejí strašný stDín.
2. Marie, pospěš, už ho vedou, chátra se blahem pomine,
tvé vlasy mají barvu šedou, přikryj je rouškou před synem,
i nejlepší chlap hostí hada, s nevinou vždycky chodí hřích,
v bankovních domech dneska zrada je v kursu třicet stříbrných.
R:
3. Naposled hladíš mrtvý tělo, máš v prstech jeho podobu,
kterýpak mámě by se chtělo vystrojit syna do hrobu,
o jeho šaty v kostky hráli, tvým slzám budou rozumět
matky, co syny vychovaly až příliš dobře pro náš svět.
|
Bambini Di Praga:
Bokomara:
Bokomara:
Bokomara:
