S vámi bylo príma,
kluci z mé party snů,
k ránu oheň dýmal
z posledních oharků.
Pár seker, pár kytar,
pár celt, nic víc,
jen řeka tmou skrytá,
kraj bez hranic.
Ráno jen pár housek,
černý čaj v kotli hřát,
hnout se zase kousek,
nebo dál zůstat spát.
Tak jsem moh dál blaze
s vámi si žít,
proč jsem chtěl, já blázen,
holku tam vzít.
Dneska já vám kluci mávám
před starým nádražím,
já vám kluci mávám,
konec je vandrů mých.
Mávám, sbohem skály,
tam kde zbyl starý sníh,
mávám, sbohem sály,
hospůdek venkovských.
S tou dívkou já šťastně
dál musel žít,
hry skončit, zrát časně,
shánět nám byt.
Dneska já vám kluci mávám
před starým nádražím,
já vám kluci mávám,
konec je vandrů mých.
Dneska já vám kluci mávám
před starým nádražím,
já vám kluci mávám,
konec je vandrů mých.
|
Petr Novák:
Abraxas:
