Vím,
že nevím nic,
s tím
chodím do ulic.
Sebou v hlavě nosím
pár dětských slavíků,
hvízdavých.
Psům, co pány venčí,
příběh vyprávím.
Rád
život popíjím,
zní
krásnou árií.
K ní se přidá chór
mých dávných slavíků,
plechových.
Jednou ztichnou,
až ten příběh dopovím.
I když vím, že nevím,
mám chuť dál se ptát
v čem je krása prokletí.
Na to příští den mi neodpoví.
ten svůj příběh, který nevyslovím,
žiju rád.
Vím
jen, že nevím nic,
s tím
chodím do ulic.
Sebe na trh nosím, krájím,
hrozně utrácím,
kde se dá.
Drobné spadlé na zem,
nikdy ze zásady nezvedám.
I když vím, že nevím,
mám chuť dál se ptát
v čem je krása prokletí.
Na to příští den mi neodpoví.
ten svůj příběh, který nevyslovím,
žiju rád.
Příští den nic nenapoví,
natož příběh, který nevyslovím,
příběh věčný, věčně nehotový,
žiju rád,
žiju rád.
Ten můj příběh skrývá plno bílých míst,
ani nevím, kdo ho bude číst,
dokud zní mi v hlavě slavičí hvizd,
žiju rád.
Vím,
že nevím nic,
vím,
že nevím nic,
vím,
že nevím nic,
vím,
že nevím nic.
|
Petr Novák:
Abraxas:
