Matka Zima odchází, moře se budí,
vlahý vánek mě vábí, jak šelestí skrz stromy.
Říká: "Dovol mi tvou loď vést, vést k cizím pobřežím,
rozluč se s blízkými a svou zemí Severskou."
Zlý chladný vlny vítaj lačný srdce mý,
neplač, lásko, vrátím se, pouze smrt nás rozdělí.
Óó...
Z výšin nebes, Odine,
ať tvý havrani letí
a chrání nás na plavbě,
ať havrani letí!
Vítr čechrá vlasy, pne plachty pýchou, nadějí,
jen mazli se s oakem, větře, nerozmetej nás.
Zlý chladný temný oceán je širý jak nebe,
ochraň nás, Bože moří, nenech nás potopit.
Óó...
Blížíme se k pobřeží,
je klid, ráno bude teprv zrozený.
Spánkem, rosou ukrytí,
před námi, muži z moří, městské hradby ční.
S chladnou ocelí po boku
útočíme hned na město, vždyť moc času nezbývá.
U pobřeží s větrem vládneme,
pobřeží v plamenech my zanecháváme.
Pobřeží v ohni, óo, pobřeží v ohni.
Pobřeží v ohni, óo, pobřeží v ohni.
Oheň!
Thore v nebeských výšinách
rozbí oblohu Kladivem,
sešli vítr, ať vede domu nás,
chraň náš domov a nás.
Vítr když vykřikne mé jméno, je čas, abych zemřel,
přikrývkou mne zabalte a meč k boku mi dejte.
Pak mne uvažte na oak a nechte vzít odlivem,
ať oheň čistí mou duši na cestě k výšinám,
k síni nebes, k síni nebes.
Oheň!
|
Bathory:
Bathory:
Bathory:
Bathory:
