1. BDylo to jednou takhle zjGara, nF#dimuda si lehla do peřEmiin
a jA7á pil asi pDátej džin, přEmiišel na kus řeči TrAistan TzDaraA7.
2. Chtěl vidět, jak si tady žiju a proč jsem v jednom kuse sám,
že džin do sebe jenom liju, sám se sebou si povídám.
®: Řek' jsem: vDíte, je to tHmiěžká věc, v ničem nGeznám pravou mGdimíru,
nDeznaboh, co nemá vHmiíru, ptGák, co nechce pAolstrovanou klDec.
®: Mí kámoši si staví vily a pročítají vkladní knížky,
mně jenom moje písně zbyly, v nich nabírám dech i výšky
*: JsD7ou chvíle, kdy tGmaj7icho vřeští jA7ak telefonní cDentrálaD7,
hlava v Gmaj7ocelových klA7eštích praská ve švech bF#ezmála,
já chtHmiěl bych si s nGěkým povídat třA74eba o tA7om, že kytky vDoníD7
nebo žGe už přišel listopad F#a jablek je míň nežli vlHmioni.Emi, A
3. Tristan pozorně mi naslouchá a usmívá se pro sebe,
potom zašeptal mi do ucha: já něco měl bych pro tebe.
4. Pak jen tiše třikrát zahvízdal a, než jsem stačil vydechnout,
kaštanovej kůň přede mnou stál, řek', že chce mě vyslechnout.
®: Od té chvíle už nejsem sám, mám mluvícího koně,
já nádherně s ním si povídám a jsem celej blázen do něj.
*:
|
Folk Team:
